Výplně otvorů stavebních konstrukcí jsou nejvíce exponované prvky konstrukcí obálky budov. Svými funkcemi se výraznou měrou podílejí na tvorbě optimálního vnitřního prostředí a rozhodující měrou na energetických ztrátách objektu.
Kvalitu výplňových konstrukcí výrazně ovlivňuje řešení jejich styků se stavební konstrukcí. Na tento detail se kladou vysoké nároky. Styky musí především bezpečně přenést zatížení z otvorové výplně do obvodové stěny, musí eliminovat objemové změny těchto konstrukcí, vyrovnat výrobní tolerance hrubé stavby a zajistit fyzikální celistvost obvodové stěny v tomto detailu apod.
Podle účelu a funkce dělíme výplně otvorů na:
Okno je nejčastěji používaným transparentním systémem konstrukce obálky budov. Primárními funkcemi okna jsou propouštění přirozeného denního světla a prosvětlení interiérů, přirozené větrání interiérů, možnost úniku před požárem nebo před jiným nebezpečím.
Kromě těchto primárních funkcí má okno i další funkce vyplývající z fyzikálních požadavků a mechanické celistvosti obvodové stěny, jako jsou tepelná izolace, zvuková izolace, vzduchová propustnost, hydroizolace, mechanická odolnost proti provoznímu zatížení a účinku větru.
Okna musí také zajišťovat i hygienicky požadovanou minimální výměnu vzduchu. Z tohoto důvodu jsou do nich zabudované větrací zařízení, a to větrací klapky, štěrbiny, mřížky, vícepolohové kování apod.
